.
Paní Koblasovou však po seznámení s technologií zaplavila vlna pochybností a z obavy o osud krasobruslení ve městě věnovala týden svého času, aby o zvolené technologii a jejím využití získala co možná nejvíce informací. Z pochybností se stala noční můra, protože z mnoha svých telefonátů s provozovateli zimních stadionů a zástupci mnoha odborných firem NENALEZLA vůbec nikoho, kdo by zvolenou technologii podpořil pro účely krasobruslařského klubu a hokejového týmu hrajícího vrcholnou soutěž. Zároveň při komunikaci s vedením města narazila na celou řadu záměrně uváděných zaváděcích informací a nepřesností. Celá anabáze už nyní trvá mnoho dlouhých týdnů a rozumné řešení je v nedohlednu. Proto se paní Koblasová rozhodla zveřejnit zjištěné závěry a komunikaci se zastupiteli a odborníky.
Text Michaely Koblasové
Vážení čtenáři, již několik týdnů si lámu hlavu nad tím, jak Vám co nejvýstižněji popsat a zároveň Vás neunavit důvody mé snahy o to, aby vedení města přehodnotilo svůj záměr rekonstruovat zimní stadion nestandardním způsobem.
Já sama jsem se o úmyslu použít technologii ICEGRID dozvěděla v podstatě shodou náhod až v polovině dubna t.r., tj. v době, kdy již byly hotovy projekty za částku okolo 1 mil. Kč a město směřovalo k vyhlášení veřejné zakázky a následné realizaci projektu. ICEGRID je systémem plastových mřížek, v nichž vedou hadice, na které se již nanáší voda (tzn., že led není na jednolité, zpravidla betonové, ploše, ale na plastových mřížkách). Jedná se o přenosnou (mobilní) plochu na bázi nepřímého chlazení; asi nejblíže našemu městu se s ní můžete setkat na venkovním malém kluzišti v Malé Úpě provozovaném od prosince do března. Pochybnosti o vhodnosti zmíněné technologie mě vedly k desítkám telefonátů s provozovateli zimních stadionů a majiteli firem, které se zabývají rekonstrukcemi stadionů. Po týdnu jsem měla zcela jasno v tom, že se jedná o nestandardní a nevhodné řešení, které nemá nikde na světě obdoby (pozn.: městem uváděné kluziště v Renu v USA není v provozu ani půl roku a jen o pár měsíců déle je v provozu druhé městem avizované kluziště v obci Villingen - Schwenningen v Německu). Opakovaně jsem proto oslovila všechny, patrně záměrně neinformované, zastupitele města, poskytla jim i odborná vyjádření nedoporučující městem zvolené řešení a věřila v to, že radní města přikročí k přehodnocení svého původního záměru a půjdou cestou standardního řešení (s ohledem na stáří stávající strojovny a naléhavost její obnovy). Město následně skutečně zastavilo finalizaci veřejné zakázky; poté uveřejnilo dva články obsahující nepřesné a zavádějící informace. Zmíním jen ty nejzásadnější:
a) NKR 5-2021: „Proto jsme se snažili najít takové řešení, které by sice umožnilo začít zimní stadion rekonstruovat, ale výrazně by nezatížilo rozpočet města.“ K tomuto dodávám, že cena standardního řešení výměny chlazení nepřevyšuje cenu technologie ICEGRID, proto tím pravým důvodem nevhodně zvolené technologie nemohla být tvrzená snaha o minimalizaci pořizovacích nákladů (město ani nemělo k dispozici žádnou odbornou srovnávací studii).
b) Web mudk.cz – článek hodnotící průběh videokonference konané 1. 6. 2021 hovořící o tom, že ICEGRID lze považovat za modernější systém chlazení, o tom, že šlo o diskusi odborníků a v neposlední řadě zmiňující reference uživatelů (hráčů profesionálního hokeje a krasobruslařů). Dle mnou oslovených odborníků systém ICEGRID nelze považovat za plnohodnotný a už vůbec ne modernější způsob chlazení vhodný pro krytá kluziště; videokonference trvala přibližně 3 hodiny a 45 minut a rozhodně nelze říci, že by šlo o diskusi, neboť první téměř tři hodiny patřily prezentacím oné modernosti, které přednesl majitel firmy ISS Said Hakim a Uwe Schlenker. Oné „diskuse“ následující po téměř třech hodinách nepřetržité propagace ledové mřížky se dočkalo jen pár statečných. Žádný hokejista ani krasobruslař údajně využívající malou tréninkovou halu ve Schwenningenu nebyl videokonferenci účasten.
Opomenout nelze ani aktivitu některých radních, kterou je jejich plánovaná cesta do obce Schwenningen v Německu (přibližně 750km vzdálené od našeho města, město leží ve srovnatelné nadmořské výšce jako Špindlerův Mlýn); to, zda účastníci této akce následně navštíví i další stadiony (bez ICEGRIDU) mi známo není. Mohla bych Vás zahltit množstvím dalších informací a neblahým poznáním toho, jak se sliby některých osob rozcházejí se skutky, ale to nebylo mým cílem; tím byla snaha o objektivní pohled na to, proč se krasobruslaři (a nyní již i hokejisté) brání experimentu nemajícím, z hlediska dlouhodobých zkušeností, ve světě obdoby.
Zcela na závěr děkuji všem, kteří mi dosud poskytli pomoc, ať již aktivním vyjádřením svého postoje nebo jen vyslyšením (mezi tyto patří i poměrně velký počet zastupitelů města). Vím, že mé úsilí někteří z Vás pokládali (a možná dosud pokládají) za marné. Říká-li se, že úsilí vynaložené na každou činnost má být úměrné její skutečné ceně (Marcus Aurelius), pak úsilí každého z nás, komu skutečně jde o provozuschopný zimní stadion v našem městě, má význam pro budoucnost bruslařských sportů na Královédvorsku.